Životní proměna Denis
Když za mnou poprvé Denis přišla, tak jsem na první pohled viděla krásnou, úspěšnou, samostatnou a velmi schopnou ženu.
To byl ale pohled zvenku. Uvnitř ní byla stále ta zraněná malá holčička, která se naučila přizpůsobovat, neříkat úplně nahlas, co potřebuje, a dělat všechno pro to, aby byla druhými přijatá. A její vztahy, které byly bolavé, jí krásně ukazovaly, kde je potřeba zapracovat na sebelásce.
Úryvek zápisků ze sezení:
Pracovaly jsme s oblastí krku, hrudi, solaru, třetího oka a programy:
„Ženské emoce jsou zbytečné“
„Co člověk cítí, je zbytečné“
„To, co říkám, je zbytečné“
Pracovaly jsme se strachem ze samoty, opuštění, lítostí, méněcenností, potřebou kontroly, schopností vyjádřit svoje potřeby i se vzorcem přetvářky... Celkově se to vše týkalo tématu „proto, abych byla přijatá a milovaná, musím si lásku zasloužit“.
Tohle vše žila malá Denis, které chyběla pozornost, podpora, laskavé slovo a péče rodičů. Otec zcela chyběl, vyrůstala v toxickém vztahovém prostředí.
Jdeme do těla:
Denis: V oblasti krku cítím velký tlak a tíhu, je to jako montážní pěna, která mě dusí a skrz ni nedokážu hovořit o svých potřebách. A tak je raději potlačuju. Nedovoluji si být autentická ze strachu, že nebudu přijatá a že mě druzí opustí. A tak raději mlčím, a i když se mi něco, někdo nebo někde nelíbí, tak se tvářím a říkám, že je všechno v pohodě.
I když to uvnitř tak vůbec necítím!
Mám strach se projevit autenticky, a tak nosím masku (hodné holky) – abych se zalíbila, dělám věci, které nejsou vůbec moje. Jenže když nosím masku a nejsem sama sebou (nepřijímám se), tak jak mě mohou přijímat druzí? Oni přijímají tu masku, tu verzi Denisy, kterou ze strachu a z nepřijetí sama vytvářím. Jenže já tím vytvářím vztahy, které nejsou naplňující, ale pro mě zraňující.
Odkud se tohle bere? No jasně... už to vidím... Když jsem byla malá, máma s otčímem se strašně hádali, byl to velmi toxický vztah. Jen jeden den na Vánoce se muselo dělat, že je všechno v pořádku. Odtud se ta přetvářka bere. Já jsem nikdy nemohla nic říct, protože to, co jsem cítila a prožívala, bylo pro ně zbytečné.
Když jsem se o to pokusila, tak jsem dostala odpověď „Co to meleš za nesmysly?“ „Nerozumíš tomu.“ Já tak moc potřebovala pocit bezpečí, přijetí, lásky, pozornost, podporu. A tady začala moje oddělenost... od sebe, od ostatních...
V dospělosti neumím vyjádřit, co mám na srdci. Nejde to, cítím tlak, tíhu, je pro mě pohodlnější se přetvařovat, že je vše OK, i když není. Přizpůsobuju se lidem, aby se se mnou bavili... Tak moc si myslím, že když se úplně přizpůsobím, budou mě mít rádi...
Jdeme to dostat z těla skrz přijetí a odpuštění
Ego se brání... bojí se, že když pustí strach, přetvářku, lítost... kontrolu... že to nebude fungovat... protože tohle je přece známé... ego se bojí, že umře...
Jdeme tím projít... tlak polevuje, v krku a srdci se rozlévá obrovské teplo a světlo, které krásně hřeje, je to krásná energie přijetí a důvěry...
Je to velký a krásný proces pouštění a uvolňování se do důvěry...
Krátké sdílení Denis, během našich sezení
Co se začalo reálně v životě Denis měnit?
Nebudu Vám tvrdit, že ta cesta byla procházka růžovou zahradou. Nebyla. Tělo pouštělo to staré, nefunkční skrz různé projevy, nejčastěji skrz slzy, a čistilo se také jinými cestami. 🙂
Byly to velké procesy důvěry. Důvěry v nové a pouštění toho, co už splnilo svůj účel.
Změnila se jí energie.
Z utrápené holky, které nevycházely vztahy, se stala sebevědomá žena, která miluje život!
A to klíčové, co se změnilo, jsou právě její vztahy.
Když si dovolila sundat masku přetvářky a hodné holky, začaly nefunkční vztahy odpadat samy a v jejím životě se začali objevovat úplně noví lidé s jinou energií.
Ano. S tou stejnou energií, kterou v rámci sezení rozproudila a kterou nyní nosí sama v sobě.
A právě tohle je na celé té cestě nádherné. Když se změníme uvnitř, začne se postupně měnit i to, co vytváříme kolem sebe.
Těším se, jak se tato nová cesta bude dál vyvíjet.
Děkuji Denis za důvěru. Je mi ctí Vás provázet.
Moni
Naše cesta začala v březnu roku 2026 a v srpnu mi přilítla tahle krásná zpráva
K Monči jsem se dostala vlastně náhodou. Dlouho mi chodily její e-maily, až jsem si jednou jeden z nich přečetla a pustila si i její video. Mluvila v něm o tématu, které se mě hluboce dotýkalo. Přišla mi velmi sympatická, laskavá a autentická. Měla jsem pocit, že konečně slyším řeč kmene, do kterého patřím ❤️. Když jsem zjistila, že má praxi kousek od mého bydliště, objednala jsem se na první sezení. A pak znovu. A znovu. ✨ Předtím jsem prošla terapiemi u několika psychologů a odnesla si z nich mnoho. Pochopila jsem spoustu souvislostí, naučila se pracovat se svým vnitřním dítětem, měnit zažité vzorce i převzatá rodinná nastavení. Přesto ve mně zůstávaly pocity a bloky, ke kterým jsem se rozumem nedokázala dostat. A právě tady mi Monča otevřela úplně novou cestu 🌿. Pracuje nejen se slovy, ale také s energií a tělem. Během našich setkání postupně vystupovaly na povrch potlačené emoce, stará zranění i témata, o kterých jsem si myslela, že už je mám dávno zpracovaná. Někdy mě to překvapilo, někdy rozplakalo, ale vždy jsem se cítila bezpečně vedená. Monča dokáže vytvořit prostor plný přijetí, laskavosti a důvěry a krok za krokem mě provést až k samotnému jádru problému. Tam už nejde jen o pochopení hlavou, ale o skutečné přijetí, odpuštění a uvolnění. Pro mě je to nesmírně hluboký a očistný proces. Díky naší společné práci cítím změny nejen ve svém životě, ale především sama v sobě. A právě tato vnitřní proměna se potom přirozeně odráží i v mém okolním světě. Přeji si, aby možnost projít podobným procesem mělo co nejvíce lidí. Monča má podle mé zkušenosti skutečný dar být na této cestě citlivým, laskavým a moudrým průvodcem. ❤️✨
