Když léta potlačujeme svoje potřeby, když upřednostňujeme ostatní na úkor sebe, přijde vyčerpání, nechuť a ztráta životní energie. Tělo je moudré a duše ví. Jednoho dne přijde zúčtování a ozve se ostrá stopka.

Tělo zastaví, radost zmizí, životní energie neproudí. Co s tím? Je potřeba velká laskavost k sobě a krok po kroku seskládat své nové já. Své láskyplné já.

Nastavit si hranice, poznat svoji hodnotu, dosytit srdce láskou, najít ztracenou úctu k sobě, odpustit sobě a druhým. Najít vnitřní rovnováhu a harmonii a zase začít žít.

O sebelásce je toho napsané mnoho, existuje spousta rad a návodů, jak k ní dojít. Ale kdo k ní skutečně dojde?

Je to cesta na celý život a pokud člověk zůstane jen u hledání informací, tak do konce života bude stát na startovní čáře, připraven vykročit...

Jenže ono nestačí být připraven, je potřeba udělat krok vpřed a další krok a další a pak se rozeběhnout a s úsměvem na tváři si užívat svou novou cestu ...

Proč se lidé na tu cestu nevydávají?

Protože je to cesta plná překážek. Je dost trnitá, hlavně na začátku, je tam hodně bahna a někdy to tam i pořádně smrdí.

Ale to je ta hra

Takže jen číst o sebelásce nestačí. Je to hluboká vnitřní práce, kdy se uvolňují energetické bloky z našeho těla (potlačené emoce, zrada, strach, nepřijetí, nenávist, zloba, lítost, apod... zkrátka všechny ty nízko vibrační energie) a pod tím vším pak na nás začne ta sebeláska koukat a svítit.

Je to o prožitku o vědomé a energetické práci s tělem. Sami na to většinou nedosáhneme a je dobré mít někoho, kdo nás tím procesem provede a drží nám prostor.

Protože vše je o nás a nikdo jinej to za nás neodmaká ....

A toto je úkol nás všech ...

Pracovat na sobě a měnit sebe, tím se změní svět okolo tebe...