Proč nejsme ve vztazích šťastní?
Troufám si říct, že každý z nás touží po lásce. Po partnerství, které hřeje, podporuje a léčí. Po člověku, se kterým se cítíme doma. Když jsme sami a toužíme po partnerství, tak se většinou nedíváme na to, co chceme vytvořit, ale na to, co nám chybí.
Ve skutečnosti nemáme zdravý a krásný vztah sami k sobě a naivně si myslíme, že nás nějaký vztah zachrání a že až konečně přijde, vyřeší všechny naše problémy..
Opak je pravdou
Vztah nám odzrcadlí všechny naše bolístky a nezpracovaná traumata z dětství a dospívání. Do krásného a podporujícího vztahu je potřeba zkrátka dorůst – dozrát.
Fokus na nedostatek = začátek bolesti
Když člověk touží po vztahu z místa: „Nemám partnera, všichni někoho mají, já ne…“
- Tak nevysílá otevřenost
- Nevysílá zralost
- Nevysílá připravenost
Vysílá strach. Nedostatek. Tlak. Osamění. A do tohohle prostoru žádný vyzrálý, láskyplný vztah nevstoupí. Pokud vytvářím vztah z prázdnoty, přijde člověk, který tu prázdnotu jen prohloubí.
Něco zásadního nám často uniká…
Mnoho lidí si myslí, že až přijde ten pravý muž nebo žena, tak nám to:
- spraví rány z minulosti
- uzdraví osamělost
- doplní sebevědomí
- zaplní prázdno
- dá pocit hodnoty, jistoty…. doplňte si to svoje
Jenže vztah není náplast. Vztah je zrcadlo. Ukáže přesně to, co máme uvnitř.
- To, co jsme potlačili.
- To, co jsme nechtěli cítit.
- To, co jsme schovali sami před sebou.
Partnerský vztah odkrývá nezpracovaná témata z dětství a dospívání.
Když nemáme:
- poléčený vztah s tátou a mámou
- přijetí svého dětství
- odpuštěné potlačené emoce
- uzdravenou sebehodnotu
- zdravé hranice
- sebeúctu, sebelásku, sebevědomí a všechna ta sebe …
Tak nám to všechno ve vztahu vybublá na povrch. A děje se to tvrdě. Někdy až brutálně. Najednou partner není partner, ale spouštěč. A my nereagujeme z dospělosti, ale ze zraněného vnitřního dítěte, které bylo kdysi odmítnuté, ponížené nebo nepřijaté.
Pokud jsme v dětství nemohli projevit vztek, protože by nás autorita potrestala, tak ho dnes potlačujeme i ve vztazích. Pokud jsme neměli hranice, dnes je neumíme nastavit partnerovi. Pokud jsme se museli zavděčit, aby nás rodič miloval, dnes se přizpůsobíme partnerovi do vyčerpání.
A když fungujeme z obranných mechanismů a ne ze srdce, vztah nás neuzdravuje, vztah nás ničí.
Ne proto, že bychom byli špatní. Ale proto, že naše vnitřní dítě je zraněné. Aby láska léčila, musí být bezpečno.
K uzdravení partnerského vztahu nestačí „milujeme se“.
Je potřeba:
✓ odvahu
✓ otevřené srdce
✓ říkat pravdu
✓ být zranitelní
✓ hlavně vytvářet bezpečný emocionální prostor
Láska kvete tam, kde se nikdo nebojí být sám sebou a je to z druhé strany přijato. A vztah se rozpadá tam, kde musí jeden hrát roli rodiče a druhý roli dítěte. Nebo když proti sobě bojují dvě zraněné děti v dospělých tělech!
Některé vztahy nejsou na celý život, ale jsou nezbytné a mají nás naučit:
✓sebelásce
✓otevřít oči
✓zvýšit sebehodnotu
✓probudit intuici
✓naučit hranice
✓a především připravit nás na skutečné partnerství!
Někdy potkáme toho pravého člověka ve čtyřiceti, padesáti a říkáme si : „Proč to nemohlo přijít dřív?
Protože:
- dřív byste se minuli
- dřív jste nebyli připravení
- dřív jste k sobě nepatřili
Vztahy nejsou o čase. Vztahy jsou o zralosti.
A pokud právě teď partnera nemáte. Nevnímejte to jako selhání.
Je to období, kdy máte možnost:
- uzdravit sebe
- naplnit svoje potřeby
- plnit si sny
- věnovat energii svým dětem
- budovat vnitřní jistotu
- učit se lásce k sobě
Chtít lásku je v pořádku. Ale dávat lásku z nedostatku je vyčerpávající. A opravdová láska, ta léčivá, klidná, rostoucí přichází tehdy, když jsme připraveni dát druhému bezpečí, ne když od něj čekáme záchranu.
Možná nejsme ve vztazích šťastní, protože jsme se ještě nenaučili být šťastní sami se sebou.
A to je ta správná cesta k naplněnému a milujícímu vztahu
Jsi připravena uzdravit své rány z dětství a vytvořit si zdravý vztah sama k sobě?
Zvu tě do bezpečného online prostoru, kde může začít skutečná změna.
