Kolikrát jsi v minulosti potichu, jen tak pro sebe, pronesla:

„Nikdy nebudu jako moje máma.“
A přesto… se v některých chvílích objevila. V tobě. Ve tvých reakcích. V bolesti, kterou sis slíbila nepředat dál. 

Léta plynula... a tys zjistila, že žiješ ve stejných nastaveních jako ona. Čím víc sis to uvědomovala, tím víc ses tomu bránila. Emoce začaly vylézat na povrch a místo jejich přijetí došlo k potlačení.

Vnitřně jsi bojovala se svojí mámou – a potažmo se sebou. Soudila jsi ji. Odmítala. Zavírala srdce.

A pak přišly životní výzvy (děti, manželství, neshody, nemoce, milenecké vztahy, rozvod a další zkoušky...)

A ty ses ocitla – byť jen na chvíli – v jejích botách.

A najednou přišlo zvědomění, že to sakra neměla lehké.

Už máš to uvědomění, že za tvůj vnitřní stav nemůže tvoje máma, ale ještě to úplně nezacvaklo, jak má. Ještě necítíš úlevu, klid, přijetí a velký nadhled ...

Možná cítíš nepříjemné pocity, když slyšíš slova jako „odpuštění“ nebo „přijetí“.

Možná cítíš nesouhlas, vztek nebo odpor. A to je v pořádku.

Tato cesta není o tom, někomu něco omlouvat. Je o tom přestat nést cizí příběh, který nikdy nebyl tvůj.

Žijeme v dualitě. Skrze černou poznáváme bílou. Skrze bolest nalézáme sílu.

A když přijmeme oba póly – světlo i stín – přestáváme vnitřně bojovat.
Vracíme se do středu – do klidu, který není prázdný, ale plný pravdy.
Protože pravda je taková: MY JSME VŠECHNO.
A pokud budeme žít v oddělenosti, přijímat jen bílou a odmítat černou,
nikdy nedojdeme do středu. Nikdy do vnitřního klidu.
A bude to dál bolet.

Když přijmeme oba protiklady, rozpouští se dualita a rodí se celistvost.

A nyní máš možnost to změnit.

Ne silou. Ale pochopením, přijetím, soucitem. Jemností a pravdivostí.

Tahle cesta není o dokonalosti. A už vůbec ne o vině.

Je to cesta návratu k sobě – takové, jaká jsi.

Možná se poprvé podíváš na svoji mámu jinýma očima. A možná... poprvé uvidíš i sebe.

Rozumem to neuděláš. Ale skrz tělo můžeš. Tohle není mentální cvičení.

Je to energetický proces.

Hluboký, léčivý a transformační.

Přijď to prožít. Odložit. Odpustit. Ne pro někoho zvenku.

Ale tentokrát pro sebe.

• Soucit, nadhled, pochopení skrz obutí si bot SVÉ MÁMY, pochopení vzorců, z kterých funguje tvoje ŽENSKÁ rodová linie.
• Přijetí a uvolnění. Lehkost. Vítr do plachet pro nový příběh.

Aby v dnešní době mužsko-ženská dynamika fungovala správně,

je potřeba přijmout minulost, odpustit ze sebe tlak a potlačené emoce

a tvořit budoucnost skrz přítomný okamžik.

Ženská energie je o těle. Protože to, co vyzařujeme, si také přitahujeme.

Je potřeba zářit 🙂

Kurz je určen pouze pro ženy.

Tužky, papíry s sebou.