Plánování je v podnikání velice důležité.

Bez jasného cíle a plánu se totiž člověk plácá od jednoho k druhému. Měla jsem to dřív také tak. Pak jsem ale s plánováním začala a najednou to lítalo :). Stíhala jsem x-krát více, než dřív.

Máte s plánováním problém?

Nebo začnete a brzy s tím zase \"seknete\"? 🙁

Tak přesně pro vás je tento trénink! 😉

Minule jsme si řekli, jak je důležitý odpočinek a dnes budu mluvit o odhodlání.

Kdysi jsem mu věnovala i jeden webinář, protože si myslím, že je opravdu důležité. Můžeme se rozhodnou, ale kolikrát denně se pro něco rozhodujeme a často tomu ani nevěnujeme pozornost, nebo rozhodnutí třeba vlastně ani nemyslíme vážně?

Když ale kdysi četla o odhodlání vystupňovaném k posedlosti (poprvé jsem o tom četla v knize Myšlením k bohatství), klepala jsem si na čelo. Dnes ale musím dát autorovi za pravdu.

To, co děláme a děláme s vášním se postupem času stává až naší posedlostí. Teď to nemyslím ve smyslu nějakého šílenství, ale prostě hledáme neustále další a další způsoby, cestičky, které nás vedou k cíli.

Když jsme odhodlaní, nezabalíme to při prvním nezdaru. Odhodlání pro mě znamená... jdu to toho, ať se děje co se děje. A je i možné, že neuspěju, ale jdu do toho!

Legračním příkladem tohohle je moje sobotní malování. To, že budu malovat jsem ROZHODLA už o prázdninách. Jenomže, až teď přišlo opravdové odhodlání. A když jsem zjistila, že barva, kterou jsem měla od minula je nějaká divná, sedla jsem do auta, dala dítě do sedačky a prostě jela, protože jsem byla odhodlaná vymalovat, i kdybych to měla jet pro tu barvu snad až do pekla a malovat do půlnoci.

A právě, když jsem tam stála s tou štětkou v ruce, uvědomila jsem si, že jsem opravdu odhodlaná až posedlá některými činnostmi. Stále tedy věřím, že v dobrém :).

A mám pro vás dobrou zprávu, protože taková nejsem odjakživa Být to třeba před lety, řekla bych si, nojo, tak co budu dělat, tak to nevymaluju, no... A čekala bych dalšího půl roku na další impuls... Nebo rok...

Když jsem měla někde prosazovat své názory, raději jsem ustoupila, co kdybych přeci neměla pravduapod.

Takže, rozhodli jste se, že uspějete a to je super. A teď do toho dejte to odhodlání. Jak ? Pro začátek mu věnujte pozornost... A jestli chcete vidět příklad odhodlání, podívejte se na malé dítě, které si klidně dupne a řekne vám... a Ci to.... bez toho, aniž by přemýšlelo nad tím, jak to dopadne. 

Jestli tu věc dostane, nebo nedostane. Jestli se na něj někdo bude zlobit, nebo nebude. Schválně si někdy zkuste (klidně někde potají) dupnout a říct si a CHCI to a chci a dám to :). Já to dělala nedávno a musím říct, že to bylo ohromně nabíjející :).

To by pak bylo, abyste svůj plán nedotáhli do konce.

Zapište si úkoly na zítřek a připravte se na zhodnocení.

Krásný den, při plánování našich činností, ale i k posilování sebedůvěry a sebehodnocení mohou pomoct ZHODNOCENÍ... Záleží samozřejmě na tom, jak to pojmeme.

Můžeme hodnotit, co se nám nepovedlo, k čemuž máme většinou blíž, než k pochvalám. Protože to tak prostě máme zažité, spousta lidí kritizuje, nadává, ale pochválit nebo ocenit dobře odvedenou práci? To ani náhodou.

Peskujeme se za něco, co se nám třeba úplně nepovedlo, ještě si k tomu připojíme pár nevybíravých slov směřovaných na naši osobu, jsme na sebe často zlí, ale to, co se nám povedlo často nevidíme... Nebo prostě vezmeme jako samozřejmost. Jasně, jak by to asi mělo být jinak, že jo...

Vy se ale na svět můžete dívat jinak.

Zkuste si každý den zapsat alespoň jednu věc, která se vám za ten den povedla. Nemusí to být vydělaných 10 tisíc, odcvičených 5 hodin, nachozených 100 kilometrů... stačí \"zdánlivá\" drobnost. Třeba... uvařit dobrou večeři. Uvařili jste dobrou večeři? Zapište si to! Povedlo se vám dobře zaparkovat? Zapište si to! Nakoupili jste!? Zapište si to!

Že to jsou blbosti? To si myslíme MY! Udělá to za vás někdo jiný?

Buďte na sebe hodní a buďte vděční za to, co se vám povedlo. Neberte to jako samozřejmost!

Uvidíte, že se postupem času bude měnit i vaše vnímání a budete k sobě laskavější.

A teď k zhodnocení plánů :).

Každý týden si v klidu sedněte a sepište si (zkontrolujte), co všechno se vám za uplynulý týden povedlo splnit a co ne. A zamyslete se nad tím, proč to tak bylo... Dítě mělo čtyřicítky horečky a vy jste sotva spali? Pak asi jasně, že jste některé věci prostě nesplnili. A je to ok... Místo práce jste šli radši na pivo? Fajn!? Odpočinuli jste si? Stálo to za to? Načerpali jste energii nebo si to příště raději odpustíte?

A tohle dělejte každý týden.

Zhodnoťte, co jste udělali, neudělali, ale co je nejdůležitější, ptejte se sami sebe PROČ!? A pravdivě si odpovídejte. A když už jsme u toho, kurz dnes běží jedenáctý den, to už je víc než týden!? Co už jste za tu dobu zvládli? Zhodnoťte si uplynulý čas a podělit se s námi můžete na FB.

Nemusíte psát, že už máte dole 5 kilo, vytvořený kurz, napsanou knihu, stačí, když si uvědomíte, že jste si třeba něco uvědomili a chcete dělat jinak. Stačí třeba, když si uvědomíte, zda si denně zapisujete nebo ne a PROČ. 

Plánování je super věc, ale pokud k plánování nepřidáte akci, zůstanete vždycky je u plánů a snů.

Plány samy o sobě nejsou všemocné a i když nám dávají logický postup, dokážou nás držet na cestě, hlídají, zda někam neuhýbáme, ale pokud plán nedoprovází akce, z místa se prostě nehneme.

To je velice důležité mít na paměti!

Krásný den, vítejte :),
dnešní video bude o překážkách, se kterými se na naší cestě setkáváme. Každý má jiné, ale když se na to podíváte z odstupu, uvědomíte si, že jde vlastně o jednu a tu samou věc.

Pokud jste poslouchali Alchymistu, kterého jsem vám dávala do jednoho kroku v minulém týdnu (nebo četli knihu), mluví se tam o štěstí začátečníka i o nezdarech.

Štěstí začátečníka je super a má vás vlastně namotivovat k tomu, pokračovat dál. Mohou to být super ohlasy na váš produkt, nadšení fanoušci, nebo úbytek 3 cm v pase za týden (opět nevím, jak moc je to reálné, je to jen příklad). Nebo zkrátka i to, že dáte do kupy web, e-book, prostě něco a jste na sebe pyšní, protože by váš nikdy před tím nenapadlo, že něco takového zvládnete. Nebo když uvaříte nějaké jídlo, o kterém jste si mysleli, že ho nikdy nezvládnete.

Záleží na oblasti, o kterou se zajímáte a kde chcete něco změnit. Zkrátka vás vesmír povzbudí a podpoříve vašem počínání.

Já teď uvedu svůj příklad, ale dá se to vztáhnout na cokoliv.
Když jsem začala podnikat, měla jsem pocit, že se mi daří, byla jsem na sebe pyšná, že mám web, FB stránky, lidi si stahovali můj e-book a bylo to super, to vnímám jako podporu do začátku, ale pak to nějak opadlo.

Najednou si nikdo nestahoval nic, moje články četlo málo lidí a já si připadala k ničemu. Měla jsem dvě možnosti. Kouknout se tomu na zoubek nebo se užírat a vybodnout se na to... vidíte, vlastně tři... Ještě jsem mohla nadávat a stěžovat si všude možně a pak až to zabalit.

Já jsem ale díky Alchymistovi věděla, že to je zkouška. Zkouška, jestli to s tím, co dělám, myslím opravdu vážně. Kdybych totiž nemyslela, opravdu bych se na to vykašlala. Trvalo to dlouho, ale já jsem nakonec obstála.

Vždycky, když přijde něco, co je \"na houby\" a my to dáme, přijde pak odměna :). Je to už skoro pravidlem. A přichází těžší a těžší zkoušky, ale díky nim se můžeme posunout dál.

Kdybyste mě potkali před deseti lety, pravděpodobně bych si stěžovala: Proč jako já? Proč se mi to furt děje? Nepochopila jsem, že to je příležitost, posunout se dál.

A takovouhle překážku může představovat třeba nemocné dítě, které mělo být ve školce a už je x měsíců doma, může to být to, že jste se rozhodli hubnout a neustále jezdíte po příbuzných, kteří by do vás nejraději nacpali všechno jídlo, které doma mají, může to být to, že videa, která chcete natočit, natočit nestíháte, protože... (dosaďte si vlastní důvod). A tak dále. Může to být i to, že to najednou vypadá, že o vás, vaši práci, nebo obojí nikdo najednou nestojí.

Samo se to nespraví, hledejte cestu, jak z toho ven. Ptejte se, co teď můžu udělat pro to, aby se to a to zlepšilo. A uvidíte, že dřív nebo později se vám řešení objeví.

A mohu vám slíbit, že postupem času čelíte dalším a dalším věcem. Když si ale vzpomenete na to, že to je zkouška, jde to snáz. Protože víte, že chcete obstát, a že i tato období patří k životu.

Komplikace v životě jsou normální. Záleží jen na nás, jak k nim budeme přistupovat... Zda jako k šílenému problému nebo jako výzvě, příležitosti k tomu, posunout se dál.

Já volím výzvu 🙂

A pokud vám tedy něco nejde podle plánu, přemýšlejte nad tím, PROČ!? Za vším je totiž PROČ? 🙂

Stáhněte si pracovní sešit a popřemýšlejte nad tím, zda už se vám někdy něco takového stalo a vy to třeba neviděli. A pokud jste momentálně v situaci, že máte pocit, že nic není tak, jak má být, podívejte se na to, PROČ!? A napište si možná řešení, jak z toho ven.

Stalo se vám někdy, že jste si napsali tolik úkolů a pak zjistili, že je prostě nezvládnete?

A místo toho, abyste si odškrtli splněné jste na sebe byli akorát naštvaní? Věřte tomu, že určitě nejste jediní, i já tohle párkrát udělala.

Věděla jsem třeba, že bud mít hlídání a sepsala si spoustu úkolů, které potřebuji splnit. Ale nejen pro přehled, myslela jsem to vážně. Pak se stávalo ale to, že jsem od rána do noci seděla u počítače, večer jsem zjistila, že jsem vlastně ani nejedla, ale splněno jsem neměla stále.

Výsledkem toho bylo akorát rozčarování a samozřejmě jsem si sama sobě vyčítala, že jsem k ničemu. Místo toho, abych si o víkendu odpočinula a měla jsem sílu a energii, byla jsem jak vyždímaný hadr. Pak jsem si ale přečetla, že je dobré stanovit si na den jen JEDEN TOP úkol.

Nejdřív mi to přišlo divné. Jako jenom jeden? Fakt? Nějak málo, ne? Ale víte co? Uvědomila jsem si, že díky tomu, že jsem ráda, že si odškrtnu, mám pak třeba ještě chuť a energii na další. A tak jsem ve finále splnila víc, než jsem si zapsala a byla spokojená.

Postupem času, až jsem si ozkoušela, co mi jakou dobu trvá, jsem si úkoly přidávala. Jasně, že za den neupravím web o x stránkách a 5 e-booků k tomu, když jsem začínala, měla jsem ale takové představy. Naivní...

Neříkám, abyste si záměrně dali úkol, který víte, že zvládnete levou zadní a pak budete mít zbytek dne leháro, ale prostě volte úkoly na druhý den s rozvahou, především jejich množství a celkovou náročnost.

A když se náhodou nedej bože něco stane, nastane nějaká výjimečná situace, řekněte si no a co! Tak jsem to nestihla! Jde vám o život? Co se stane, když jeden den nesplníte něco, co jste si zapsala? NIC! Tak to prostě doženete jindy.

Nechci vás nabádat k laxnímu přístupu, sama taky na něco takového nejsem, právě naopak, jsem na sebe dost přísná, ale jsou chvíle, kdy prostě nejde nic jiného dělat. Co uděláte, když na vás visí děti? Nebo co uděláte, když máte čtyřicítku horečku? NIC! Tak proč si to neustále vyčítat?

Tím, že si stále něco vyčítáte, vysíláte vlastně myšlenku. NEJSEM dost dobrá, jsem k ničemu. A co vysíláme, to se nám taky vrací. Všimnout si toho můžete právě na dětech. Když jste nervózní, vycítí to a začnou kňourat a čím víc potřebujete prostor, tím méně vám ho dávají. Vždycky to vypadá, že to je jak \"naschvál\". Ale není... Jen vám ukazují, co vy vysíláte.

Naučte se říkat, OK, i když jsem to nestihla, je to tak v pořádku, nic se neděje. Protože přesně o to jde, přesně do tohoto bodu se potřebujete dostat :). Když si nebudete nic vyčítat, i práce vám půjde lépe :).

Krásný den,

každý jsme jiný, někdo si napíše pár poznámek, zamyslí se a jde do akce a druhý potřebuje mít detailní plán pro téměř vše, co dělá.

Obojí je v pořádku a obojí má samozřejmě svoje plusy, ale i mínusy. V prvním případě se může stát, že se unáhlíme a pak budeme něco třeba předělávat, nebo zjistíme, že je potřeba se dát jinou cestou. Ale víte, co je super? I když to nedopadne, nebo nejde podle plánu, už sbíráte zkušenosti! A to je k nezaplacení.

Pokud jste člověk, který na všechno potřebuje mít detailní plán a postup, je to taky super, ale nezapomeňte na akci. Snít totiž můžeme o čemkoliv, ale jak už jsem říkala, bez akce nám to prostě do klína nespadne. Tedy většinou.

Proto jsem mluvila o tom, že mi v hlavě běží, když něco chceš, tak za tím běž... A vidíte, není tam tak si sedni a čekej. Protože to se pak člověk pravděpodobně nedočká. To je jako kdybych si do plánovače napsala, že zítra vyžehlím... No, a seděla bych a koukala na horu prádla a žehličku... Vyžehlí se mi to prádlo?

Vím, že už jsem o akci jednou mluvila, někde na začátku, ale podle toho, jaké mám od vás reakce jsem považovala za nutné, zmínit to ještě jednou.

Rozumím tomu, že nechcete něco podcenit, že se nechcete třeba do něčeho prostě jen tak vrhnout, ale chtěla jsem vám říct, abyste na AKCI nezapomněli a nezůstali jen ve fázi plánování, to by byla škoda.

Pokud k tomu máte sklony, stanovte si termín. Do té a té doby o tom budu přemýšlet a sbírat informace, datum: ______ se pustím do akce a začnu tím, že: ___________.

Vím, že s akcí přicházejí i různé strachy, tak je to vždycky. I já mám strach, když spouštím něco nového, jdu do něčeho nového. Víte, jak jsem se bála, když jsem do tisku posílala plánovač, který když nikdo nebude chtít, bude se mi doma válet 1000 kusů, zaplatím tisk a další a nic? No, mohla jsem takhle sedět a přemýšlet o tom ještě dneska.

A nebo si prostě řekněte: \"Jdu do toho, i když mám strach!\"

Každý máme strachy, i když u někoho to tak nevypadá, ale víte co? Rozdíl je pak v přístupu, buď se strachem nechte převálcovat a zahoďte všechno, co mohlo přijít, nebo se nadechněte a \"skočte\". (Aneb moje zmiňované \"Jeď nebo zemři.\" z Rychle a zběsile :)). Radši \"pojedu\" (i se svým bratrem strachem), než abych \"pohřbila svůj sen a s ním i sebe.\"

Přemýšlela jsem nad tím, proč chceme všechno hned... Tedy často to tak je. A došla jsem k tomu, že vlastně nevím, ale je to prostě tak.

Taky jsem chtěla všechno hned, tedy malovala jsem si to tak. Samozřejmě, že to tak nebylo a já byla akorát zklamaná... Pak jsem si ale vzpomněla na pořekadlo \"Trpělivost přináší růže\". A je to pravda.

Spoustu věcí jsem tlačila silou, protože jsem chtěla vidět výsledky. A chtěla jsem je vidět HNED!Tlačila jsem prodej, denně rvala na FB příspěvky tak, jak jsem si někde přečetla, že to má být, ale děl se pravý opak... Lidi ztráceli zájem.

Dobu trvalo, než jsem si uvědomila, že když něco tlačím silou, nikdy to nebude mít takový efekt jako když to nechám prostě plynout.

Ale zase, ne plynout a dívat se do oblak, ale prostě pracuji na něčem, dělám to tak, jak to cítím, rozhodla jsem se druhým pomáhat a najednou vnímám, že jsem na správné cestě. A aniž bych něco někam tlačila, najednou to funguje.

Zhubnout se nedá za den, značka se nedá vybudovat za týden, on-line podnikání za měsíc a být hvězdou za tři... Nebo teda alespoň si to myslím 😀 A pokud má někdo návod, sem s ním :).

Když ale máte plán a trpělivě postupujete, pracujete na sobě a jdete krůček po krůčku, dřív nebo později uspějete. Ať už je to v čemkoliv.

Držím vám pěsti... a až budete zase chtít něco hned, vzpomeňte si na trpělivost a růže :).

Vítejte u dalšího kroku :),
sem tam máme pocit, že všechno nejde podle našeho plánu a říkáme si, že nám to, co ostatním nefunguje.

Nebudu o tom mluvit obecně, pojďme se přímo podívat na tenhle kurz. Podívejte se do skupiny, kolik lidí reaguje na výzvy (a nebo si sáhněte do svědomí, kolik z vás komunikuje prostřednictvím mailu nebo chatu).

Rozumím tomu, že má někdy člověk pocit, že to prostě není pro něj a jemu to takhle nefunguje. Ano, všem nemůže fungovat všechno stejně a nakonec si stejně budeme hledat svou cestičku.

Já vám tu můžu dát návod, sdílet s vámi, co fungovalo mně, pracovat s těmi, kdo chtějí, ale s ostatními bohužel ne. Nemůžu a ani nechci nikoho nutit do akce.

Pokud vám tedy věci, teď už to myslím všeobecně, nefungují tak, jak se představujete, ptejte se PROČ. To už jsem také říkala, ale je potřeba to zopakovat.

A SEDNĚTE SI S PAPÍREM A TUŽKOU a pište. Možná máte pocit, že děláte všechno, ale... sem tam ujedete k Facebooku? Mailům? Pracovní sešity jsou blbost, tak proč je vyplňovat? Nebo najednou hrajete nějakou hru, sjíždíte e-shopy (to dělám já :D)... A pak se divíte, že nestíháte, co chcete?

Sáhněte si do svědomí :). Opravdu děláte maximum a podle toho, co je vám doporučeno?

Neříkám, že odpočinek není potřeba, o tom už jsem mluvila. Ale když pracujete, prostě neodbíhejte a když se chcete posunout, vyplňte i ty \"pitomé\" pracovní listy... Často si člověk při psaní uvědomí hodně důležité věci :).

Pak je tu ještě věc druhá, kterou jsem řešila já a proto se tu o ní zmíním. Na naše počínání má vliv i věci, situace, které se staly kdysi.

Ne nám, ale v rodě. Mluvím tu o tzv. rodovém zatížení. Nebudu o tom mluvit víc, protože si k tomu nepřijdu kompetentní, ale jsou to takové ty situace ve vašem životě, které se neustále opakují a už jste si něčeho podobného všimli třeba u vašich rodičů nebo prarodičů.

Může to být to, že všichni, kdo v rodině podnikali, zkrachovali... Nebo to, že máme sklon nedotahovat věci do konce, ale týká se to i vztahu k penězům, autoritám, vztahům. Já sama jsem si toto řešila a řeším prostřednictvím konstelací.

Někdy to není příjemné, ale vidím, že to má smysl, proto na ně chodím a dál chodit určitě budu.

Pokud budete mít ohledně tohoto nějaké dotazy, pište mi přímo, rozumím tomu, že každého toto téma nezajímá a někteří lidé na to prostě nevěří.

Kdybych si to nevyzkoušela na vlastní kůži, asi bych tomu taky nevěřila, na začátku jsem k tomu byla celkem skeptická, ale jak jsem říkala, jdu do akce, otestuji to a posoudím, zda to pro mě má nebo nemá smysl.

Vás do konstelací ale určitě netlačím :).